Libuše Rebstöcková

Už od mateřské školy, kam jsem chodila sice jen tři měsíce, ale zato už před více než padesáti léty, jsem toužila být učitelkou. Touha byla naplněna – letos kroutím už asi 32.sezónu…

Narodila jsem se v Sušici v polovině minulého století, tady jsem absolvovala ZDŠ na Husově náměstí, pak Střední všeobecně vzdělávací školu čili socialistické gymnázium, deset let Lidové školy umění /obor klavír/. V době studia Pedagogické fakulty v Plzni /obor český jazyk - hudební výchova/ jsem se vdala za současného manžela…

Po studiu vysoké školy jsem se vrátila do Sušice, učila jsem na Rábí, v Kolinci, ve Strašíně a od roku 1976 v ZŠ v Sušici na Husově náměstí. Roku 1992 tato škola přesídlila do Komenského ulice v Sušici, kde učím doposud /a já s oblibou říkám, že mám nejnižší inventární číslo v této škole…/. 25 let jsem na klavír doprovázela Sušický dětský sbor, s kterým jsem procestovala velkou část Evropy.

Ve volném čase ráda pracuji na chalupě, toulám se po milované Šumavě, studuji cizí jazyky, čtu, plavu, jezdím na kole a na běžkách, pomáhám manželovi v jeho nakladatelství…Mrzí mě, že jsem musela přestat hrát volejbal, protože jsem si asi před deseti lety při zápasu přetrhla achilovku… Mám dva syny, starší už mě oblažil dvěma vnoučaty, která mě nabíjejí energií. Už od maturitní písemné práce z českého jazyka vyznávám moudro Antoine de Saint-Exuperyho: „ Největší člověk je ten, kdo v sobě nosí větší bytost než je sám.“