Aleš Jahoda

Narodil jsem se 6.3.1972 v Sušici. Letos jsem oslavil kulaté 35 narozeniny. Myslím si, že již něco pamatuji, i když 35 není zase tolik. Ale například umím zavázat pionýrský šátek, nosit kravatu svazáka, pamatuji fronty na televize, nebo na banány, vím jak chutná žvýkačka Pedro, zažil jsem pracovní soboty, kdy se napracovával státní svátek, prožil jsem 17. listopad jako student a tak dále a tak dále. Základní školu jsem absolvoval v Sušici. Od 1. do 4. třídy jsem navštěvoval ZŠ Husovo nám. A poté až do 8. třídy jsem se vzdělával na ZŠ Lechova. Vždy jsem si říkal, jak by se mi líbilo být učitelem (přiznám se, že jsem učitelské povolání obdivoval) a proto jsem po ukončení povinné školní docházky pokračoval ve studiu na sušickém gymnáziu a následovně jsem vystudoval Pedagogickou fakultu v Plzni, kterou jsem ukončil v roce 1995 státní závěrečnou zkouškou z matematiky, fyziky, pedagogiky a psychologie.

Ihned po ukončení vysoké školy jsem začal pracovat na ZŠ Komenského v Sušici, po dvou letech zde strávených jsem přešel na 7 let na ZŠ v Kašperských Horách a nakonec jsem se vrátil zase na ZŠ Komenského. Říká se, že dvakrát do jedné řeky nevstoupíš, ale já jsem to udělal a nelituji toho. Mám svou práci rád, i když mnohé mé představy z dětství o učitelském povolání vystřídaly zkušenosti a realita. To co mě baví na mé práci je to, že mohu své zkušenosti předávat jiným a i to, že se spolupodílím jako zástupce ředitelky na rozhodování, jakým směrem se naše škola bude ubírat.

A mé soukromí? Po ukončení vysoké školy jsem se šťastně oženil (věřím, že naposledy). V roce 2000 se mi narodil syn Tomášek a v roce 2002 dcera Verunka. Jak říká klasik – postav dům, zasaď strom, zploď syna a jsi chlap. Tak já tedy snad jsem, protože dům jsem zrekonstruoval, strom zasadil, syna mám. Co se týče mých zálib jsem někdy až protivný, kolik hodin prosedím u počítače, zabývám se programováním (Visual Basic, PHP) počítačovou grafikou, flashové animace). V roce 1999 jsem si pořídil malé štěňátko německého ovčáka a začal jsem s ním chodit do kynologického klubu, kde aktivně pracuji dodnes. Několikrát jsem si s ním i zazávodil, můj největší úspěch je pohár za 3. místo v soutěži služebních psů, který se konal v Sušici. Taky rád fotografuji a podle mé ženy i rád jím.

Cením si lidí, kteří dokáží vykonat kus dobré práce, bojím se srážky s hlupákem, protože si myslím, že se jí člověk těžko vyhýbá. Hlupáci jsou podle mě nevyzpytatelní. V životě se řídím mottem Jana Wericha: „Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl, a když kouká aby byl a je, tak má být to co je a ne to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“

Tak na této fotografii byste mě určitě nepoznali. Námořník - asi tak 2 roky. 2 roky